Kdy už nebude třeba distribuce Prabhupádových knih ?

 

(CC Madhya 7.148)

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu Vāsudevu rovnĕž poučil, aby kázal o Kṛṣṇovi, a tak osvobozoval živé bytosti. Výsledkem bude, že ho Kṛṣṇa velmi brzy přijme jako svého oddaného.Význam: I když mĕl Vāsudeva Vipra lepru a velice trpĕl, Śrī Caitanya Mahāprabhu mu poté, co ho vyléčil, dal pokyn, ať káže nauku o vĕdomí Kṛṣṇy. Jediné, co Pán chtĕl na oplátku, bylo, aby Vāsudeva kázal Kṛṣṇovy pokyny a osvobozoval všechny lidské bytosti. To je metoda Mezinárodní společnosti pro vĕdomí Kṛṣṇy. Všichni členové této společnosti byli zachráněni z ohavných podmínek, ale nyní se vĕnují kázání nauky o vĕdomí Kṛṣṇy. Nejen, že jsou vyléčeni z nemoci zvané materialismus, ale také žijí velmi šťastné životy. Každý je přijímá jako velké oddané Kṛṣṇy a jejich vlastnosti jim jsou vidĕt přímo ve tvářích. Chce-li být nĕkdo uznán jako Kṛṣṇův oddaný, mĕl by se ujmout kázání podle pokynu Śrī Caitanyi Mahāprabhua. Potom nepochybnĕ bez prodlení dosáhne lotosových nohou Śrī Kṛṣṇy Caitanyi, samotného Pána Kṛṣṇy. 

 

(CC Madhya 7.152)

Každý by se mĕl vĕnovat kázání po vzoru Śrī Caitanyi Mahāprabhua. To Pán Kṛṣṇa velmi ocení a rychle takové osobĕ projeví své uznání. Oddaný Śrī Caitanyi Mahāprabhua se ve skutečnosti musí zapojit do kázání, aby zvĕtšoval počet Pánových následovníků. Takovým kázáním opravdového védského poznání po celém svĕtĕ prospĕje celému lidstvu. 

 

(SB 1.18.18)

Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu chtěl očistit ovzduší pokleslého světa rozesláním kvalifikovaných kazatelů po celé Zemi a je na Indech, aby se tohoto úkolu vědeckým způsobem ujali a vykonali tak tu nejlepší humanitární práci. Duševní nemoci současné generace jsou palčivější než tělesné nemoci, a proto je nyní zcela na místě neprodleně se ujmout kázání Śrīmad-Bhāgavatamu po celém světě. Mahattamānām abhidhāna znamená také slovník oddaných neboli kniha plná slov velkých oddaných. Takovým slovníkem slov oddaných a Pána jsou Vedy a s nimi jejich doprovodná literatura, zvláště Śrīmad-Bhāgavatam. 

Dokud nĕkdo není prvotřídní oddaný, nemůže být kazatelem. Kazatel je obvykle oddaný nejvyššího stupnĕ, ale aby se mohl přiblížit lidem, musí rozlišovat mezi oddanými a neoddanými. Pokročilý oddaný jinak takové rozdíly nedĕlá. Naopak, neustále vidí, že každý slouží Pánu. Pokud se však zapojí do kázání, musí mezi lidmi rozlišovat a chápat, že nĕkteří lidé se oddané službĕ Pánu nevĕnují. S tĕmi nevinnými, kteří nevĕdí, jak Pána uctívat, pak musí mít soucit. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.2.45) jsou znaky nejpokročilejšího oddaného popsány takto:

sarva-bhūteu yapaśyed bhagavad-bhāvam ātmanabhūtāni bhagavaty ātmany ea bhāgavatottama

„Pokročilý oddaný vidí všechny živé bytosti jako nedílné části Nejvyšší Osobnosti Božství. Všichni jsou v Kṛṣṇovi a Kṛṣṇa je zároveň ve všech. Takový pohled může mít pouze ten, kdo je velice pokročilý v oddané službĕ.“ 

Nemĕli bychom povrchnĕ studovat mnoho různých písem jen proto, abychom byli schopní předkládat odkazy a rozšiřovat výklady.“Význam: Človĕk by nemĕl povrchnĕ studovat nĕjakou knihu jen proto, aby se pak předvádĕl jako velký učenec odkazující se na písma. V našem hnutí pro vĕdomí Kṛṣṇy jsme proto studium védské literatury omezili na Bhagavad-gītu, Śrīmad-Bhāgavatam, Caitanya-caritāmtu a Bhakti-rasāmta-sindhu. Tyto čtyři knihy pro kázání stačí. Stačí k pochopení filosofie a šíření misionářských činností po celém svĕtĕ. Pokud nĕkdo studuje určitou knihu, musí to dĕlat zevrubnĕ. Taková je zásada. Důkladným studiem omezeného počtu knih lze pochopit celou filosofii. (CC Madhya 22.118)

Někdy začínající oddaný s veškerými předepsanými potřebami uctívá Pána jako Božstvo, ale jelikož je plný zášti vůči zmocněným oddaným Pána Viṣṇua, Pán není s jeho oddanou službou nikdy spokojen.Význam: Uctívání Božstva je zvláště určené k očištění začínajících oddaných. Kázání je však důležitější. V Bhagavad-gītě (18.69) je řečeno: na ca tasmān manuyeu kaścin me priya-kttama— oddaný, který chce získat uznání Nejvyšší Osobnosti Božství, musí kázat o slávě Pána. Ten, kdo uctívá Božstvo, proto musí být ke kazatelům nesmírně uctivý; jinak tím, že bude pouze uctívat Božstvo, zůstane jen na nižším stupni oddanosti. (SB 7.14.40)

Všechny živé bytosti, které postrádají vědomí Kṛṣṇy, podléhají utrpení hmotné existence, a proto je povinností všech oddaných šířit vědomí Kṛṣṇy všude, po celém světě. Toto kázání je nejlepší dobročinností. (SB 7.7.53)

Každý by se mĕl radĕji snažit kázat učení Śrī Caitanyi Mahāprabhua ve všech částech svĕta, a tak dosáhnout úspĕchu v duchovním životĕ. Pokud nĕkdo v kázání není moc zkušený, může zpívat v ústraní a vyhýbat se špatné společnosti, ale pro toho, kdo je skutečnĕ pokročilý, není kázání a setkávání se s lidmi, kteří se nevĕnují oddané službĕ, nijak na závadu. Oddaný poskytuje neoddaným svoji společnost, ale jejich špatným chováním se nenechá ovlivnit. Jednání čistého oddaného dává i tĕm, kteří postrádají lásku k Bohu, nadĕji, že se jednoho dne stanou oddanými Pána. (CC 7.92)

Kázání může být obtížným, nevděčným úkolem, ale kazatel se musí řídit pokyny Nejvyššího Pána a nebát se materialistů. (SB 6.5.39)

Kázání je nutné neustále. Bez kázání skončí Hnutí. A rozdávání Prabhupádových knih je velmi dobrou formou kázání. Knihy Šríly Prabhupády jsou jako úhledně zabalená bomba, která přistane do mikrosvěta materialisticky a démonsky smyšlejících lidí. Čtení těchto knih je jako červotoč, který začne dotyčného hlodat v mysli a nenechá ho napokoji. Mezi lidmi existují tak rozdílné koncepty toho, co je smyslem života. Materialisticky smýšlející člověk si po přečtení Prabhupádovi knihy může pomyslet: “Jak to někdo dokáže takové “kraviny” psát? Co je to za nesmyly?” Rozdílnost myšlení může dotyčného velmi rozčílit. Ovšem může

nadále nad textem meditovat. “Ta okázalá tvrzení o existenci Boha. Taková drzost!” “Já jsem přece středem světa!” “Krišnovi závidím vše. Jeho krásu, jeho prestiž, jeho dokonalost. Nepředstavitelně mě rozčiluje!” Pomyslí si. Tak je nucen alespoň nachvíli se zamyslet nad svou existencí a tím je dosaženo prvotního úspěchu. Vědomí Krišny se dlouhodobě zabydlí v jeho mysli. Ani nemusí tušit, že takto se může dostat na úspěšnou životní cestu, bude-li nadále zkoumat tato tvrzení. Možná knihu na chvíli odhodí, aby si ulevil, ale stále může být na dosah k dalšímu přečtení.

Kdykoliv později se může rozhodnout tyto “pravdy” o Bohu hlouběji prozkoumat a ze své pozice egoisty s nabubřelým vědomí se jistě pokusí vlastní logikou vyvrátit taková tvrzení, ale při rozhovorech s pokročilým oddaným Pána jeho názory neobstojí.

Někteří si to bohužel nepřiznají a tak si stále stojí za svou “pravdou”, neboť jsou hrdi na to, co sami vymysleli. Jsou falešně hrdí na své výroky. Nepřiznají, že se mílí, protože by to znamenalo i přiznat, že nejsou ti nejlepší. Jsou schopni pro zachování svého postavení udělat cokoliv. Mnoho odporných činů . Třeba i pro svou pravdu zabít jiné. A to je opravdu děsivé. Netuší, že jsou pod vlivem pout iluzorních představ, kterým slouží.
Oddaní se ovšem strachovat nemusí. Jsou pod ochranou Nejvyššího Pána, kterému jsou velmi drazí, neboť mu prokazují láskyplnou oddanou službu. V Bhagavad Gítě (9.31) říká samotný Pán, Nejvyšší Osobnost Božství: “kaunteya pratijānīhi na me bhaktaḥ praṇaśyati” “Ó synu Kuntī, směle vyhlas, že Můj oddaný nebude nikdy zničen.”

Distribuce knih nemůže nikdy přestat. Není možné ji zastavit. Vědomí Krišny tu bude neustále za jakýchkoliv hmotných podmínek v srdcích a myslích upřímných oddaných.

V hmotné světě například člověk může zastavit i věci zdánlivě nestavitelné. Například rozjetý vlak můžeme zlovolně zastavit, pokud se dá na koleje dostatečné množství materiálu, který převýší hybnou energii vlaku. Ale jak chcete zastavit něco, co je čistě duchovní? Nemůžete zastavit něco, co je čistě duchovní a transcendentální. To není možné. Ten, kdo celý život žije v zajetí hmotně-iluzorních přestav a nestálých jmen nemá nad tímto žádnou moc. Démoni, kteří neustále plánují, jak se sami stanou Nejvyššími. Ale ani démoni jako Rávana, Kansa či Hiranjakašipu nemohou uspět.

Transcendentální plány prosté všech hmotných znečištění. Pánovy oddané a Pána samotného nikdo nezastaví. Rozdávání transcendentální Krišna si vědomé literatury Šríly Prabhupády a dalších áčárjů správné sampradáji musí nadále pokračovat za každou cenu.

Kdyby tehdy démonští představitelé Spojených států amerických opravdu věděli, co opovážlivého založil Šríla Prabhupáda za světovou organizaci v “jejich” zemi, jistě by se pokusili potlačit vznik a rozvoj Mezinárodní společnosti pro vědomí Krišny hned v počátku. Ovšem vůlí Nejvyšší Prozřetelnosti se vše událo dle plánů Jeho plánů a ve skutečnosti i na Jeho území, a tak tu dnes můžeme sledovat, jak explozivně se Hnutí pro vědomí Krišny šíří odlišnými kulturami a komunitami napříč celým světem. Nepochybně toto šíření vědomí Krišny nemůže nikdo zastavit. Jen blázen by zkusil jít proti tomu. Nakonec všechny snahy těchto bláhových pošetilců budou smeteny. Jsou odsouzeny k nezdaru již od samého začátku. Prakticky vše, co nemá spojení s Nejvyšším, bude dříve nebo později zmařeno.

Vzdávám tedy poklony a uctivě se klaním všem, kteří mají správné vědomí, rozdávají knihy Šríly Prabhupády a jsou v tomto úsilí připraveni, navzdory všem těžkostem pokračovat, dokud je Pán nezavolá zpět domů.

 

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
  Subscribe  
Upozornit na