JÁ A MOJE, MY A NAŠE, VY A VAŠE

Vaišnavská škola nás v první řadě učí, co je naše vlastní identita.

Pojetí já jsem toto tělo a vše, co k němu patří je moje, je totiž úplně zcestné.

Toto falešné ego má za následek sobectví. Pokud tento koncept převedeme na naši rodinu, národ, nebo náboženství, říká se tomu rozšířené sobectví. My a naše.

 

V praxi to vyplyne v to, že dokonce i náboženství, které má lidi sbližovat je rozděluje a lidstvo, které může žít v jednotě, se rozpadá na čím dál větší počet malých států.

 

Není divu, že ti,  kteří žijí podle této filosofie jsou neustále ve strachu ze skupin, které nezapadají do “našeho“ folkloru. Mají strach. Jsou násilní a dovolávají se zadostiučinění.

 

Jediné nesobecké pojetí sebe sama je , že jsme služebník služebníka ( všech živých bytostí) Nejvyššího Pána. S tímto vědomím přistupujeme ke všem, jako ke svým bratrům. Nikdy se nepovyšujeme nad nikoho. Vidíme každého jako duši – živou bytost pocházející ze stejného zdroje jako my samotní. Pak nehraje roli jakou máme národnost, víru, nebo kulturu.

Nemáme strach z nikoho, ať už vypadá jakkoliv podivně. Nepotřebujeme zbrojit a vyvolávat umělý dojem ohrožení. Pochopení hodnot ostatních skupin nám dává sílu s nimi komunikovat, spolupracovat, nebo je třeba i měnit ke svému obrazu. Ignorování, zastrašování, nebo dokonce potlačování na základě tělesných rozdílů vede k agresi a všeobecnému stigmatu zla. Všechno násilí je tvořeno pouze nedostatkem duchovní vize.

 

Svatá osoba se baví stejně s nacistou, pacifistou, vrahem i záchranářem. Všem slouží na jejich cestě k dokonalosti. Vidí je jako svoje děti. Všem přeje dobro, proto z nikoho nemá strach.

To je jeho síla a to je jeho výhra.

 

 

Komentujte

Buďte první kdo bude komentovat!

avatar
  Subscribe  
Upozornit na