JÁ A MOJE, MY A NAŠE, VY A VAŠE

Vaišnavská škola nás v první řadě učí, co je naše vlastní identita.

Pojetí já jsem toto tělo a vše, co k němu patří je moje, je totiž úplně zcestné.

Toto falešné ego má za následek sobectví. Pokud tento koncept převedeme na naši rodinu, národ, nebo náboženství, říká se tomu rozšířené sobectví. My a naše.

V praxi to vyplyne v to, že dokonce i náboženství, které má lidi sbližovat je rozděluje a lidstvo, které může žít v jednotě, se rozpadá na čím dál větší počet malých států.

Není divu, že ti,  kteří žijí podle této filosofie jsou neustále ve strachu ze skupin, které nezapadají do “našeho“ folkloru. Mají strach. Jsou násilní a dovolávají se zadostiučinění.

Jediné nesobecké pojetí sebe sama je , že jsme služebník služebníka ( všech živých bytostí) Nejvyššího Pána. S tímto vědomím přistupujeme ke všem, jako ke svým bratrům. Nikdy se nepovyšujeme nad nikoho. Vidíme každého jako duši – živou bytost pocházející ze stejného zdroje jako my samotní. Pak nehraje roli jakou máme národnost, víru, nebo kulturu.

Nemáme strach z nikoho, ať už vypadá jakkoliv podivně. Nepotřebujeme zbrojit a vyvolávat umělý dojem ohrožení. Pochopení hodnot ostatních skupin nám dává sílu s nimi komunikovat, spolupracovat, nebo je třeba i měnit ke svému obrazu. Ignorování, zastrašování, nebo dokonce potlačování na základě tělesných rozdílů vede k agresi a všeobecnému stigmatu zla. Všechno násilí je tvořeno pouze nedostatkem duchovní vize.

Svatá osoba se baví stejně s nacistou, pacifistou, vrahem i záchranářem. Všem slouží na jejich cestě k dokonalosti. Vidí je jako svoje děti. Všem přeje dobro, proto z nikoho nemá strach.

To je jeho síla a to je jeho výhra.

Společnost světců

 

Svaté texty píší, že bychom měli vyhledat duchovního mistra a jedině pod jeho vedením se můžeme zdokonalovat ve vědomí Krišny. Taková společnost se nazývá sadhu-sanga. V této době Kali jsme pevně pod vlivem radžo a tamo guny, kvalit vášně a nevědomosti. A jak je předpovězeno v šástrách, sattva guna, kvalita dobra, téměř neexistuje. Jedině ve společnosti čistého oddaného, můžeme pohroužit naše vědomí nejdříve do kvality dobra a poté transcendovat i tuto úroveň.

Prabhupáda říká, že v současné době se nacházíme na úrovni připoutanosti k iluzorní materiální energii a ve Šrímad Bhágavatamu (3.25.24) se píše, že když vyvineme připoutanost ke svaté osobě, můžeme se osvobodit od tohoto připoutání. Učení Mayavádů a učení Buddhy říká: „Měli bychom splynout s prázdnotou.“ Neosobní prázdnota ale nenaplní naše duchovní touhy. Všichni jsme tedy k něčemu připoutáni, proto musíme vyvinout připoutanost k sádhuům – ke zbožným osobám. Stejně jako dítě, kterému vezmeme hračku, se nerozpláče, pokud mu dáme lepší alternativu. Kama, krodha, lobha, moha, mada, matsarya je chtíč, hněv, chamtivost, iluze, šílenství, závist. Je potřeba i tyto věci zaměstnat v oddané službě.

Není samozřejmě jedno, v jaké se nacházíme společnosti. Sádhua není lehké vyhledat, jelikož  nerozkřikuje, že je opravdovým sádhuem, nebo představitelem Boha. Má však určité vlastnosti: je pravdomluvný, čistotný, ovládá své smysly, je jednoduchý, plný poznání, má plnou víru v šástry, v Boha a prakticky uplatňuje toto poznání. Takový sádhu je vysoce soucitný, jelikož se nerozhodl žít sám s Bohem v Himalájích, nýbrž podstupovat askezi při osvobozování mnoha podmíněných duší.

Rozumím znamená provedu

Rozumím znamená provedu

 

Při situacích kdy se snažíme někomu předat fragment pravdy z posvátných knih občas vidíme, že lidé souhlasně kývou hlavou a na konci rozhovoru řeknou: „Rozumím“.

 

Védy definují dva druhy poznání- teoretické (gjána) a zrealizované (vigjána).

Teorie před praktikováním je třeba. Dodá nám pochopení důležitosti praxe a uvede do techniky jak praktikovat.

 

„Rozumím, rozumím“ lidé říkají a my se ptáme:  „Tak od teď to tak budete dělat?“

Odpověď je většinou: „Ne“.

 

Toto je téma pro šestileté dítě.

 

Kolik znáte dospělých a chápajících lidí ?

Pokora je síla

Když moderně vychovanému člověku řeknete slovo pokora, vybaví se mu něco nechtěného, nechutného a nepotřebného. Učí nás od mala jak být první, nejlepší, jedinečný…. Motivuje nás k tomu rodina, reklama, známkovací systém ve školách a milióny dalších věcí.

Paradoxně k tomu nakonec ze škol vylezou průměrně vzdělaní lidé, kteří se stávají podřízenými ve firmách, továrnách, kancelářích a podobně.

Po studiích hledají práci a jako pes prosí u dveří pánů, kteří jim v tom lepším případě nadiktují výši výdělku, délku pracovní doby a s tím i související životní styl. V tom horším je nepřijmou a rovnou je odmítnou.

Je to velice silná tendence vyplývající ze ztotožňování se s materiálním tělem, myslet si já jsem „někdo“ a to je moje, dokážu to a nikdo mi nebude říkat, co mám dělat ….

Co nejvíce pomáhá  osvobodit se z otročující nevědomosti je kvalitní vzdělání. Tím není umět papouškovat nekonečné informace, ale získat charakter, na základě kterého může být člověk skutečně úspěšný. Někdo může namítnout, že ti, kdo jsou dnes nejúspěšnější a silní charakter nemají a už vůbec nejsou pokorní. Zde je pak další otázka toho, co znamená být skutečně úspěšný. Mít peníze, moc, majetek, vliv a vždy poslední slovo možná zní lákavě, je- li to ale skutečný úspěch, zeptejme se těch, kteří těchto věcí dosáhli. Často bychom s nimi neměnili ani za celé jejich bohatství.

sevant

Posvátná kniha Šrímad Bágavatam(1.3.39) nás informuje, že v tomto světě mohou být úspěšní pouze ti, kteří dokážou klást kvalitní otázky. V dalších verších se dočteme, že dotazující musí být upřímný a pokorný a tázaný musí být kvalifikovaný.

Jak se pozná skutečná autorita se dočteme v kapitole „Kdo je skutečný guru“ v knize Vědecké poznání duše. Tyto principy platí pro každého, ať je to křesťan, budhista, hinduista, ateista, muž, žena, stařec nebo mladík. Přijmout tyto vzácné informace vyžaduje trochu pokory.

To největší bohatství je mít poznání. A to ne jen ledajaké poznání, ale opravdové poznání. Oponenti mohou říct, že opravdové poznání je pro každého něco jiného. Nejsou pokorní,  jako dítě v první třídě základní školy, které se hloupě bude hádat s učitelem co je písmeno „A“ a co ne. Takový student jistě bude mít ve škole problémy. Stejně tak ten, kdo nedokáže poznat skutečnou autoritu a neví jak se k ní správně chovat , bude mít problémy v životě. Pak nezáleží na tom kolik má peněz, jakou má moc. Ať už od ostatních nebo od zákonů materiální přírody, dostane reakce za svůj pyšný postoj.

Nedostatek pokory je to hlavní, co nás už po mnoho miliónů životů drží v koloběhu rození a smrti. Ten, kdo je pokorný, může získat od autorit opravdové poznání, na základě čehož bude mít správný charakter. Ten pak upoutá pozornost Krišny, který jediný může dát sílu překonat tvrdé zákony a osvobodit se z materiálního světa , kde se do nekonečna snažíme být silnější zvíře co požírá slabší.