JÁ A MOJE, MY A NAŠE, VY A VAŠE

Vaišnavská škola nás v první řadě učí, co je naše vlastní identita.

Pojetí já jsem toto tělo a vše, co k němu patří je moje, je totiž úplně zcestné.

Toto falešné ego má za následek sobectví. Pokud tento koncept převedeme na naši rodinu, národ, nebo náboženství, říká se tomu rozšířené sobectví. My a naše.

V praxi to vyplyne v to, že dokonce i náboženství, které má lidi sbližovat je rozděluje a lidstvo, které může žít v jednotě, se rozpadá na čím dál větší počet malých států.

Není divu, že ti,  kteří žijí podle této filosofie jsou neustále ve strachu ze skupin, které nezapadají do “našeho“ folkloru. Mají strach. Jsou násilní a dovolávají se zadostiučinění.

Jediné nesobecké pojetí sebe sama je , že jsme služebník služebníka ( všech živých bytostí) Nejvyššího Pána. S tímto vědomím přistupujeme ke všem, jako ke svým bratrům. Nikdy se nepovyšujeme nad nikoho. Vidíme každého jako duši – živou bytost pocházející ze stejného zdroje jako my samotní. Pak nehraje roli jakou máme národnost, víru, nebo kulturu.

Nemáme strach z nikoho, ať už vypadá jakkoliv podivně. Nepotřebujeme zbrojit a vyvolávat umělý dojem ohrožení. Pochopení hodnot ostatních skupin nám dává sílu s nimi komunikovat, spolupracovat, nebo je třeba i měnit ke svému obrazu. Ignorování, zastrašování, nebo dokonce potlačování na základě tělesných rozdílů vede k agresi a všeobecnému stigmatu zla. Všechno násilí je tvořeno pouze nedostatkem duchovní vize.

Svatá osoba se baví stejně s nacistou, pacifistou, vrahem i záchranářem. Všem slouží na jejich cestě k dokonalosti. Vidí je jako svoje děti. Všem přeje dobro, proto z nikoho nemá strach.

To je jeho síla a to je jeho výhra.

Společnost světců

 

Svaté texty píší, že bychom měli vyhledat duchovního mistra a jedině pod jeho vedením se můžeme zdokonalovat ve vědomí Krišny. Taková společnost se nazývá sadhu-sanga. V této době Kali jsme pevně pod vlivem radžo a tamo guny, kvalit vášně a nevědomosti. A jak je předpovězeno v šástrách, sattva guna, kvalita dobra, téměř neexistuje. Jedině ve společnosti čistého oddaného, můžeme pohroužit naše vědomí nejdříve do kvality dobra a poté transcendovat i tuto úroveň.

Prabhupáda říká, že v současné době se nacházíme na úrovni připoutanosti k iluzorní materiální energii a ve Šrímad Bhágavatamu (3.25.24) se píše, že když vyvineme připoutanost ke svaté osobě, můžeme se osvobodit od tohoto připoutání. Učení Mayavádů a učení Buddhy říká: „Měli bychom splynout s prázdnotou.“ Neosobní prázdnota ale nenaplní naše duchovní touhy. Všichni jsme tedy k něčemu připoutáni, proto musíme vyvinout připoutanost k sádhuům – ke zbožným osobám. Stejně jako dítě, kterému vezmeme hračku, se nerozpláče, pokud mu dáme lepší alternativu. Kama, krodha, lobha, moha, mada, matsarya je chtíč, hněv, chamtivost, iluze, šílenství, závist. Je potřeba i tyto věci zaměstnat v oddané službě.

Není samozřejmě jedno, v jaké se nacházíme společnosti. Sádhua není lehké vyhledat, jelikož  nerozkřikuje, že je opravdovým sádhuem, nebo představitelem Boha. Má však určité vlastnosti: je pravdomluvný, čistotný, ovládá své smysly, je jednoduchý, plný poznání, má plnou víru v šástry, v Boha a prakticky uplatňuje toto poznání. Takový sádhu je vysoce soucitný, jelikož se nerozhodl žít sám s Bohem v Himalájích, nýbrž podstupovat askezi při osvobozování mnoha podmíněných duší.

Dr. Kéšav Ánand Dás

Keshav Anand Das se narodil v roce 1976 bohatým a vysoce vzdělaným rodičům. Studoval lékařskou školu na Manipalské akademii vyššího vzdělávání a byl vynikajícím studentem. Materialistický styl života ho však nenaplňoval a ve svém volném čase proto navštěvoval velká centra duchovní nauky – Sringeri, Melkote a Udupi, jenž jsou třemi hlavními školami védantské filozofie – advaita, višišta-advaita a dvaita.
Přesto však začal být přitahován učením Jeho Božské Milosti A. C. Bhaktivedanta Swami Prabhupády, zakladatelem-áčarjou ISKCONu, jelikož v jeho knihách našel esenci a závěry všech učení.
Po absolvování lékařské univerzity se věnoval lékařské praxi, ale byl zděšen všudypřítomnou nemorálností. Brzy se tedy vzdal pohodlného života lékaře a stal se mnichem v ISKCONU, Mezinárodním hnutí pro vědomí Kršny, neboli hnutí Hare Kršna.
V ISKCONu praktikoval oddanou službu pod vedením pravého duchovního učitele. Stal se odborníkem na sanskrt a bengálštinu a studoval védy, upanišady, Pančaratru, Mahábháratu, Rámájanu a purány, ájurvédu, hermenautiku, dialektiku, estetiku a srovnávací religionistiku. Po tak intenzivním studiu došel k závěru, že Šríla Prabhupáda ve svých knihách úspěšně skloubil učení písem a předchozích áčárjů.
Kromě toho se mnoho let věnoval vědeckým výzkumům a vedl semináře na různá vědecká témata v Indii i Americe. Poslední tři roky navštívil mnoho univerzit v Americe a přednášel semináře na témata jako Věda a Védy, Věda v Bhagavad-gítě, Mysl a stroj, Jsme stroje?, Věda nedokáže vysvětlit život, Dokáže věda vysvětlit vše? Za hranice vědomí, Od vědy k duchovnosti a další.
Dr. Keshav Anand už přes dvacet let káže prostřednictvím svých lekcí a knih, které jsou dostupné na www.puredevotee.com. Jeho specializací je gaudíja vaišnavismus, debaty a syntéza vědy a náboženství a komparativní religionistika. Přednáší a píše v angličtině a hindštině. Jeho nejuznávanějšími knihami jsou Guru Kaun, The Cheaters and the Cheated (Podvodníci a podvedení), Yog ke Rahashya, Secrets of Yoga (Tajmeství jógy), Mighty Efforts (Ohromné úsilí), Gita Sar ki Talwar, Science Fails to Explain Life (Věda nedokáže vysvětlit život) and Crazy Ideas (Šílené myšlenky). Momentálně pracuje na knihách Perfect Health (Perfektní zdraví), Ghost in the Brain (Duch v mozku), Science Fails to Explain Consciousness (Věda nedokáže vysvětlit vědomí), na komentářích Prabhupádových knih, výzkumu vědeckého bádání a vzdělávacího systému a na farmářských projektech.

 

Nová kniha

Kniha Mistr a žák od Kadamba Kánana Swámího je základním učením o skutečném vztahu kvalifikovaného studenta a opravdového gurua.

 

k dispozici za symboický příspěvek na adrese chcetevic@gmail.com