Inspiruje mě, když vidím, jak kolem mě oddaní usilují o rozvíjení vědomí Krišny. Někdy jsou jejich snahy legrační, někdy srdceryvné, někdy dokonce i naivní, ale jakákoliv snaha o vědomí Krišny, bez ohledu na výsledek, je pro mě posvátná.

Hodně mě inspiruje vidět pokročilé vaišnavy, kteří praktikují dvacet let a více – jakou mají hloubku pochopení, jak jsou fixovaní, a někteří z nich laskaví a tolerantní. Vidí nováčky jako sami sebe, když před lety začínali s bhaktijógou.

Při pomyšlení na to, co dokázal Šríla Prabhupáda a jak byl odevzdaný svému guruovi, mě naplňují nové a nové vlny odhodlání pokračovat za každou cenu. Pokud bych měl říct, kdo nejvýrazněji ovlivnil můj život, pak je to určitě Prabhupáda.

Krišna je nejlepší přítel všech. Neustále se snaží nám do cesty našeho zbloudilého života stavět příležitosti, které nás vedou tím správným směrem – k Němu. V mém osobním životě jich bylo tolik, že ani nejdou spočítat. Je opravdu velmi inspirující vědět, že na své cestě nejsem sám. Doprovází mě někdo, kdo vidí vše s absolutním nadhledem, zná cestu i cíl. Je to samotný Bůh, Krišna – nejmilostivější přítel.

Na cestě k dokonalosti nám byly dány mapy – knihy s filosofií vědomí Krišny. Už dvacet let mě vedou. Ony všechno v mém životě začaly. Nikdy mě nezklamaly. Dosáhl jsem mnoha mezicílů na cestě za tím nejvyšším – návratem domů, návratem ke Krišnovi. Pravidelně mě doprovázejí, varují a ujišťují. Jsou pro mě velice jasné a čitelné. Nebylo tomu tak vždy. Přesto jsem už při prvním kontaktu s nimi věděl, že tyto knihy jsou výjimečné a jejich poselství je to nejreálnější ze všech.

Mluví k nám a říkají:

"Nespi, je tu nevlídno, vstávej a pojď domů! Ztratil jsi tolik času! Čekají na tebe doma a těší se, až se vrátíš. Pojďme hned, víme kudy. Neboj se."

To mě velmi inspiruje. Filosofie knih o Krišnovi mi dává smysl jako nic jiného. Vše mi do sebe dokonale zapadá. Bylo odpovězeno na všechny mé základní otázky života. Stále přicházejí nové a nové střípky poznání, z nichž se skládá původní obraz mého vědomí Krišny.

Nejsem v cíli. I to mě inspiruje. Abych se do něj dostal, musím jít. Nic není zadarmo – a pokud ano, je to buď úplná milost, nebo podvod. V nedokonalém světě je to většinou podvod. Každá vznešená věc má svou cenu. Čím vznešenější, tím cennější.

Vysokou cenou, kterou se platí za plné vědomí Krišny, je naše čistá touha. Máme mnoho tužeb vedle té nejpřirozenější – sloužit Krišnovi a všem jeho ostatním služebníkům. Tyto tužby nám překážejí na cestě. Jsou těžké a jdou odstranit jen s velkými obtížemi. Některé jsou už pryč. Když se ohlédnu ve svém životě a vidím hromadu překážek, které už mám za sebou, získávám chuť.

Chuť vrhnout se na ten zbytek všeho, co mi překáží.

Abych to mohl udělat, musím si vyhrnout rukávy, plivnout si do dlaní, rozeběhnout se a zakřičet hlasitě pro kuráž. Začít – a nikdy se nevzdat.

A až na konci své cesty bude moje jedno procento hotové, 99 zbylých udělá Krišna.

Takhle mě to učili. Že jsem malý a slabý. Sám to nikdy nedokážu. Ale musím dát ze sebe vše – a Krišna pomůže. Musím dát své maximum, což je v konečném celku jen minimum. Ale minimum nezbytné k tomu, aby Krišna věděl, že to myslím vážně. On pak zařídí vše potřebné.

Nejvíc mě inspiruje fakt, že někam patřím. Že vím, kam směřovat, jak se tam dostat. Že nejdu sám. Že mi pomáhají a že mě tam chtějí.

Nejvíc mě inspiruje, že už konečně vím, kdo jsem a co mám dělat.

‍