Máte rádi chutné jídlo? Inspiruje Vás si užívat sexu bez omezení? Chcete mít stále více peněz? Čtěte pozorně tento článek.
Každý se rodíme s různými dispozicemi. Někdo je bohatší, někdo méně, někdo je krásnější a další spíše moudřejší. Všichni máme ale jedno společné – chtít si užívat naplno!
Proto jsme se narodili – užívat si smyslných požitků.
Každá “sranda“ ale něco stojí, proto je třeba mít hodně peněz. Pokud zrovna nejste absolventi prestižních finančních škol a vaše podnikání vám nesype dostatek peněz, máte minimálně jeden problém – jak získat větší množství peněz.
Je tu pro vás široká škála nabídek, jak toho dosáhnout:
Můžete si peníze půjčit, to ale většinou také něco stojí a nakonec budete muset pracovat více než dřív.
Můžete si vsadit, ale jistota že vyhrajete je velmi mizivá a pokud potřebujete peníze hned, máte malou pravděpodobnost, že je získáte.
Můžete peníze vyžebrat. To je ale velmi bolestivý způsob jak pro ego, tak pro tělo – zvláště v zimních měsících.
Můžete investovat. Pokud ale nemáte dostatečnou částku, vaše investice porostou jen velmi pomalu.
Můžete krást. Neustále obavy a stres, ztráta společenské prestiže a v konečné fázi třeba i vězení, ale za lepší zisk slušnému člověku vůbec nestojí.
Můžete podnikat. Pokud vám to ale sociálně-politická situace ve vaší zemi dovolí. Čas, který strávíte při řízení vaší firmy ale bude ještě větší, než kdybyste chodili na pravidelné směny někam do zaměstnání.
KDE PAK ALE NAJÍT ČAS NA TO SI UŽÍVAT?
Na středním planetárním systému jsme předurčeni k tomu pracovat. A pokud to nechápeme a kvalitně se nezaměstnáme, jsme nuceni strádat. Míra požitku na této planetě je předem naprogramovaná. Jsou zde mnohé faktory, které neustále regulují náš požitek.
Jeden z hlavních omezujících faktorů je naše tělo samotné. Nemůžeme mít sex vícekrát za den než holub, náš orgasmus nebude trvat déle než trvá ten prasečí. Nelze jíst celý den, jako to dělají například krávy. Málokdo vydrží užívat si spánku více než medvěd. Nido necestuje snadněji než ptáci…
Další faktor, který nás omezuje je náš lidský úděl. Většina zvířat na planetě nemusí těžce pracovat, aby měla co jíst, kde spát a kde se pářit. Člověk ale musí. Je tím pádem méně inteligentní než fauna, která vše potřebné získává víceméně automaticky?
Další nepopiratelný zákon, který nám dávkuje požitek a dřinu je zákon karmy. Někdo pracuje od rána do večera a mám stále málo. Jiný toho nemusí dělat tolik a má přebytek. To co určuje jak na tom kdo jsme, je zákon karmy. Naše minulé činnosti určují náš momentální standart a naše dnešní skutky určují, jaký standart budeme mít v budoucnu.
A zde je velice důležitá otázka: Je poměr úsilí vynaloženého na získání prostředků na naše požitky, proti času kdy si užíváme, vyrovnaný?
KOLIK ČASU SI UŽÍVÁME A KOLIK ČASU STRÁVÍME V PRÁCI?
Je tento poměr vyrovnaný, nebo je to tak, že více pracujeme a méně si užíváme? Kolik hodin týdně pracujeme a kolik hodin týdně máme “volno“. A neobtěžují nás myšlenky na práci, nebo práce samotná i v době volna?
Jsme velice individuální a každý má poměr práce/požitek nastavený jinak.
Jedno je ale nepopiratelné – všichni musíme pracovat. A čím víc si chceme užívat, tím víc musíme pracovat. A pokud máme tu smůlu, že pro nás naše zaměstnání není požitkem, je to velmi nepohodlná zákonitost.
Ve všech třech světech – nižších, středních a vyšších planetárních systémech, neexistuje věc, která by uspokojila toho, kdo nemá pod kontrolou svoje smysly. Čím víc kdo hromadí, tím větší chtíč ho spaluje. Mnohokrát se prokázalo, že lidé, kteří tvrdili, že jim stačí základní životní prostředky, nakonec při větším zisku změnili svůj postoj. S jídlem roste chuť.
Je ale jednoduší si nedat žádný bonbon než jeden. Po jednom je většinou chuť na další…
Jako mnich pro svou vlastní skromnou životní potřebu musím “pracovat“ dvě hodiny denně.
Občas mě někteří lidé posílají do práce. Proč? Mám vše, co potřebuji, a dokonce i víc, než bych chtěl, proto se dokonce mohu podělit s ostatními. Nejsem si jistý tím, že kdyby to tak měli i ti, co mě posílají do práce, že by stále ještě pracovali.
V mém mnišském programu je mnoho dní v měsíci, kdy práci věnuji jen několik hodin a zbytek času využívám pro svůj vlastní rozvoj, nebo pro pomoc druhým.
Naučil jsem se žít skromně. Za jídlo utratím minimum. Za zábavu neutrácím nic. Za šaty méně, než průměrný pracující a velkou část oblečení dostanu. Spím na zemi – kamkoliv jedu, spím jako doma. Bydlím v chrámu, v kterém sloužím. BYDLÍM ZDARMA A SLOUŽÍM ZDARMA.
Skutečně uspokojeni mohou být pouze ti, kterým stačí to, co mají. Dostat se do takového stavu dá ale hodně práce. Je to však práce s trvalým účinkem, nepřinášející vyčerpání, kocovinu, dluhy, nebo bankrot. Je to práce pro své vlastní věčné dobro - pro odpoutání se od svazujících a drahých požitků, které nás nakonec nikdy neuspokojí úplně.
Je to práce, které se říká seberealizace. Ta je největším jměním a ta přináší největší požitek.
